Jak už jsem mnohokrát zmiňoval, tuhle akci mám opravdu rád a tak, když jsem zjistil, že mám v uvedené dny směnu v práci, vzal jsem si dovolenou, abych o akci nepřišel a jen doufal, že bude hezké počasí.
Eva přijela rovnou z práce, naložili jsme naše knihy Historie rockabilly s nadějí, že nějaké prodáme a frčeli jsme do Buňkova. Pořadatelé neměli s našim prodejem v areálu problémy, což bylo od nich velmi vstřícné. Prošli jsme se mezi zaparkovanými Amerikami, pozdravili „otce myšlenky“ zmiňované knihy pana Holakovského, pár punkových přátel (Kačena a Rajče) a sponzora Robina z Outlaw Bastards.
Začal jsem procházet mezi stany a knihu nabízel osobně. Zjistil jsem, že většina návštěvníků knihy vůbec nečte, což je asi smutné status quo současné společnosti. Ale utěšujeme se, že v sobotu tu bude více lidí. Moderátorka Lenny nás pozve na pódium, abychom knihu představili přítomným divákům, což je od ní hezké PR gesto.
První kapelu, kterou vidíme celou, je The Mayhems. Přiznám se, že mě to moc nechytlo, i když se zpěvačka snažila. Nějak jsem jim to rockabilly nevěřil. Kytarista vypadal, že je hudebním srdcem spíše u Deep Purple nebo Pink Floyd.
Po nich přišli 13 Steps to Hell, na které jsem se extrémně těšil. Nezklamali mě. Eva vstávala celý týden brzo, a tak vynecháváme Burnin‘ Hearts z Polska.
V sobotu přijíždíme na 14. hodinu, opět obejdeme značně rozšířený vozový park a nejvíce obdivujeme nádherný oranžový kamión, který přijel z Německa, a pak Chevrolet pick-up z Polska.
Vozidel je tu podle čísel více než 400, což je myslím skoro trojnásobná účast ve srovnání s 1. ročníkem. Opět prodáváme knihu a k pódiu jdeme až na Kungpao Cowboys. Přichází vyhlašování vítězů a „náš“ kamión si odvezl dvě ceny. Bodejť by ne, kdy jsme mu dali naše hlasy!
Na řadě je kapela Tom’S’Billy, která zaskakuje za Train Robbers. Ironií je, že na Tom’S’Billy jsem jel do Prahy, a nakonec kvůli zpoždění koncertu a poslednímu vlaku viděl jen jednu písničku, takže teď mi přijeli nadělit celý set. Hodně se mi líbili.
Po nich přišli The Beautifuls, kteří se mi líbili už posledně a konečně jsem osobně poznal jejich basistu Davida Bareše, se kterým jsem dělal pro knihu rozhovor.
Redneck Roadkill jsem při jejich premiéře na Buňkově vynechal, takže teď mi dali možnost je konečně vidět naživo. Hráli spoustu známých coverů a přiznám se, že nevím, zda mají i svoji vlastní tvorbu. Ale koncert to byl fajn.
S Evou máme na duši skoro stejný pocit pohody, kterou nám tento festival na tomto místě a v této atmosféře přináší. Na rozdíl o jiných (komerčních festivalů) tady je to víc o volnosti, pohodě a relaxu a snad to tak bude i v budoucnu. Dnešní doba potřebuje právě ten pocit svobody a pohody. Loučíme se s pořadateli a děkujeme jim za skvělou akci. Snad se za rok ve zdraví sejdeme.
Vítek Formánek & Eva Csölleová
(foto: autor)
