Hot Rod dragstrip contest vol. 11

9. – 10. 6. 2023, letiště Lhota

O téhle akci jsme věděli delší dobu, ale protože je to pro nás skoro přes půl republiky, nikdy jsme se jí nezúčastnili. Ale letos se sešlo několik faktorů najednou, které nás do Lhoty nasměrovaly. Nejdříve tam Eva zatoužila zajet, pak nám Satan Bikers, s Radkem v čele, přispěli na naši novou knihu In Rockabilly We Trust (děkujeme) a vystupující rockabilly kapely nám daly důvod sem jet a knihu prodávat. Kromě toho jsme ze sedmi kapel tři ještě nikdy neviděli a neslyšeli, takže už nám nic nebránilo sem přijet.

Hot Rod dragstrip contest vol. 11

Cesta po okreskách nám trvala více než pět hodin, ale i tak jsme dorazili na letiště včas. Satan Biker Radek (Baloo) byl velmi laskavý a dokonce nám poskytnul volný stan k prodeji knih, což jsme o pár hodin později při mrholení ocenili. Obešli jsme si celý dragstrip a obdivovali některé hot rody. Rádi jsme se setkali s Janem Holakovským, otcem myšlenky na knihu o rockabilly a tak jsme si po deseti měsících mohli opět potřást rukama a poblahopřát si ke splněnému slibu.

Slapdash rockabilly
Budějcký křupani
Scotty Bulog Trio

První kapela Big Boy Band, o které jsem se nejdříve domníval, že to jsou Budějcký Křupani, nás po pravdě hudebně moc neoslovila a tak jsme se věnovali prodeji. Pak přišli Slapdash, pro nás poprvé v tomto složení a Petr Židlický z pódiu udělal naší knize promo (děkujeme). Tuhle kapelu máme rádi už skoro dvě desítky let a ani tentokrát nás nezklamala.

Dále přišli na řadu Křupani a byl to pro nás hudební vrchol prvního večera. Suprový show jsme si fakt užili. Se zpožděním vyšlo na pódium The Scotty Bullock Trio z Německa, se kterým jsme se seznámili už v průběhu večera – příjemný týpci. Začátek koncertu byl slušný, ale později, když přešli do surfu, mě to trochu nudilo a kromě toho nejsme zvyklí ponocovat. Cesta potmě lesem zpět k ubytování byla magická a měla úplně jiný rozměr, než ve dne. Připadali jsme si trochu jak Jeníček a Mařenka a chvilku jsme bloudili. Ale potom nás zachránilo domů mířící auto, které nás odsud vyvedlo.

V sobotu jsme během závodů opět obdivně sledovali některé výtvory, z nich mnohé byly tak oholené na kost, jako správný rock´n´roll. Dokonce tu bylo i upravené pohřební auto a vsadil bych se, že ty funebráci jsou tak rychlí, že jsou u nebožtíka dříve, než vydechne naposled.

Po skončení závodu a ukončení prodeje knih jsme se znovu věnovali hudební produkci. Elvisovi sirotci byla pro nás druhá hudební neznámá a bylo to příjemné hudební rozjímání. Train Robbers s charizmatickou zpěvačkou u nás také slavili debut a ocenili jsme, jak jim to hezky „odsejpalo“.

The Psychonauts jsme viděli před sedmi lety v Praze a moc jsme se na ně těšili. Chudáci jeli skoro 700 km kvůli tomuto koncertu, ale snad jim to nadšené publikum vrátilo svým přijetím. Chlapcům to opravdu skvěle šlapalo a přestože bylo už půl jedné, mrzelo nás, že končí. Tentokrát se cesta potmě mezi hangáry obešla bez bloudění.

Z celé akce jsme měli velmi příjemný a pozitivní pocit. Nejenže tam vládl takový volný, punkový duch, ne jako třeba na Rock for People, kde jsme cítili, že je to jen o penězích a proto jsme tam již nikdy nešli. Ale potkali jsme i pár známých, pak i pár neznámých ale pohodových lidí. Ceny byly příznivé, počasí luxusní a hudbě skvělá.
Děkujeme pořadatelům za ochotu a vstřícnost.

Vítek Formánek a Eva Csölleová
Foto: Eva Csölleová a Petr Židlický

Wordpress Social Share Plugin powered by Ultimatelysocial
YouTube
Instagram