Tuhle rockabilly kapelu z Liberce jsme poprvé viděli na Hillbillie´s Party 6. 9. 2025. Líbila se nám na první dobrou a proto jsme kontrabasistu Sattana požádali o rozhovor.
Jak a kdy jste se dali dohromady? Jste spolužáci, kamarádi, nebo jste se jen náhodně sešli, protože všichni tři máte rádi rockabilly a rock´n´roll a chodili jste na akce v Liberci a okolí?
Já (Sattan) a kytarista Pino jsme nejlepší přátelé od základní školy, dokonce jsme si i odsvědčili svatby. Bubeník Vejce byl zase můj letitý kamarád z prostředí amerických aut. Společně teď tvoříme kapelu, kterou spojuje láska k R’n’R a hlavně společný smysl pro humor. Baví nás to a stejně tak ta celá komunita kolem… společně jsme na koncerty v Liberci nechodili, každý jsme si šli po svých… 🙂 . Ale teď když někde hrajeme, rádi si poslechneme parťáky z jiných kapel i žánrů.
Hráli jste také v jiných kapelách, ať už rockabilly, či jiného stylu, nebo je tohle váš první projekt?
Právě, že jsme všichni hráli v mraky projektech, které už ani nevyjmenuji, a byli stylově velmi odlišné. Kluci hráli ARTrock, metal, rock, crossover apod. Měli to vždy jako hobby a chodili normálně do práce. Já se hudbou, ve spojení s pedagogickou a manažerskou činností živím prakticky dodnes. Každopádně rockabilly a příbuzné styly nás nějakým způsobem opravdu naplňují. Samozřejmě si člověk musí občas poslechnout i něco jiného, neboť by zblbnul. 🙂 Taky nás baví, že jsme trio. Většina našich předešlých kapel měla více členů. Já byl např. 13 let aktivním trumpetistou 24 členného Big Bandu. Užíváme si to komorní obsazení. 🙂
Měli na váš vznik nějaký vliv Přehmat Liberec? Co do hudební tvorby, nebo vám třeba dali možnost jim „předskakovat“?
Kluci z Přehmatu mají rozhodně naše uznání. Šíří už nějaký pátek povědomí o rockabilly u nás na Liberecku. Není to sranda. Komunita rockabilly nebo psychobilly je tam opravdu malá. Teď jsme na to kapely dvě, a každá je svá. 🙂 Koneckonců nás čeká společná akce, a sice projekt ROCK’N’ROLL NIGHT, který pořádáme 11. 10. 2025 v Liberci v klubu The Deep. V rámci své tour k novému LP tam vystoupí i Green Monster. Takže na osvětě makáme společně. Mimo jiné mi Martin Bathory, basák z Přehmatu, dost radil ohledně zvučení kontrabasu, za což mu velký dík.
Kontrabasista Sattan vypadá velice stylově, bubeník spíš na heavy metal. Uvažujete, že časem byste měli nějaký koncertní rockabilly oblečení, jako mají třeba Gone Hepsville nebo The Fireballs?
Díky. 🙂 Mám ale jistou výhodu… Rock’n’Roll je už nějaký pátek můj životní styl a dennodenně se tak oblíkám. Na koncerty volím jen trochu extravagantnější outfity. S klukama ale řešíme každou chvíli, co si vezmeme na sebe. Taky záleží na akci. Každopádně, já jsem docela pedant a nějaká základní pravidla oblíkání vyžaduju. 🙂 Jinak, když už zmiňuješ konkrétně tyhle dvě kapely a jejich oblečení, mohu říct, že k The Rustycans by to nejspíš nikdy nesedělo. Jsme přece jen trochu syrovějšího jádra. 🙂
Píše se o vás, že přetváříte divoký rytmus 50. let do osobité podoby a posunujete hranice rockabilly. Co si pod tím má fanoušek, nebo čtenář představit? Hledáte novou cestu nebo přinášíte jiné prvky do klasických skladeb?
Péťa Židlický ze Slapdash po mě chtěl nějaké povídání o kapele, aby to mohl dát na rockabilly.cz. Musel jsem něco napsat a tohle byl výsledek. 🙂 Ale ano, stavíme na našem specifickém využití melodických dvojhlasů, používaných téměř v každé skladbě. Naše zpěvy bereme jako silnou stránku naší produkce. Pořád se inspirujeme skladbami rockabilly, country, hillbilly apod., jenom to chceme fanouškovi předat v našem kabátě, s osobitostí nám vlastní. Jak říká náš kytarista Pino, některé rockabilly je na nás totiž zbytečně sterilní. Stává se z toho jen dobře odehraná píseň bez energie. Chceme ho přiživit něčím z nás, něčím… aby si posluchač řekl: „Wow, to bylo dobrý.“
Na koncertě jste říkali, že už víc skladeb, než kolik jste odehráli, neumíte. Znamená to, že jste čistě autorská kapela a covery byste ani z principu nehráli?
To, že jich víc neumíme byl samozřejmě vtip. 🙂 Čistě autorská kapela nejsme, ale pracujeme na tom. V současné chvíli máme tři autorské věci a čtvrtá je takřka hotová. Zbytek produkce hrajeme covery, leč po našem. Určitě budu mluvit za celou kapelu, když řeknu, že některých coverů se ani do budoucna zbavit nelze. Milujeme je. 🙂
The Rustycans, tedy rezavé plechovky je hezký název. Má někdo ze členů vtah k Amerikám nebo nějaký model dokonce sám vlastní?
Rezavé plechovky, nebo taky Rustikálové (ačkoli v originále je to rustican), je trochu dvojsmysl…. Ano, vztah k těm vozům máme rozhodně. S bubeníkem organizujeme sraz amerických vozů American Dream. Je to v Českém Dubu, kousek od Liberce, vždy poslední víkend v červnu. Tímto všechny srdečně zveme. Jinak já měl jako daily car Dodge Journey, Chrysler 300C a bubeník jezdí Chryslerem Voyager a v garáži má krásnou Chevy Corvette C3, tuším rok 1988. Doufám, že do naší rodiny brzy přibude American VAN. 🙂
Rockabilly je u nás velmi malá scéna. Jak to vypadá v Liberci, máte tam nějaký stálý klub, nebo musíte za koncerty vyjíždět mimo severočeský kraj?
Od našeho zrodu se to snažíme změnit a společně s Přehmatem na tom máknout, aby se o tomto stylu v Liberci více vědělo. Jinak člověk musí za písničkou většinou někam vyrazit, třeba na Rockabilly Rumble. 🙂 Tam člověk pozná kouzlo týhle komunity.
Existujete asi 1 rok. Je kapela jen nějaký ventil od každodenní práce a shonu a hrajete pro radost třeba 2x měsíčně, nebo do toho hodláte „šlápnout“?
Ventil to sice je, ale úplně jinej než sauna nebo squash. Pořád tady je ta zodpovědnost jít na podium připravenej. Šlapeme do toho tak, jak nám dovolí čas, práce a manželky. 🙂 Když však beru v úvahu spokojenost pořadatelů a počet odehraných akcí, na to, že existujeme pouze rok, máme té práce za sebou vlastně hafo. Ale hafo práce nás taky ještě čeká. Například teď bychom během podzimu rádi natočili demo. 🙂
Jak často zkoušíte a jakým tempem přibývají nové písničky? Píšete je všichni nebo někdo přijde s textem a jiný k otmu napíše hudbu?
Snažíme se sejít aspoň dvakrát, třikrát měsíčně. A když třeba bubeník nemůže, sejdeme se klidně ve dvou – máme trochu pružnější pracovní dobu. Když chtěl někdo napsat písničku, udělal to zatím od A do Z sám. To se ale může všechno do budoucna změnit a zajímavý věci můžou vzniknout z jam session. Jinak aktuální skóre v psaní písní: PINO vs. SATTAN 2:1. 🙂
Dneska je spousta festivalů, kde se opakují pořád stejné kapely. Je pro rockabilly kapelu těžké, dostat se na festival? Nebo o to nestojíte a raději zahrajete v klubu pro 60 lidí, kteří budou stejně zapálení nadšenci jako jste vy?
Pravda, opakují se kapely a taky je holý fakt, že rockabilly není žádný mainstream. Ale taky někteří pořadatele nemají moc ponětí o tom, že to vůbec existuje. Umím si představit, že The Rustycans zahrají na komerčním festivalu už jenom proto, že to pro spoustu lidí může být opravdu příjemný překvapení a zážitek z toho, že ten styl ochutnají, doví se o něm a v neposlední řadě je to bude opravdu bavit. 🙂 Já to zažil v roce 2008 na festivalu v Praze, kde jsem poprvé slyšel psychobilly kapelu. Úplně mě to dostalo. Hlavně ten styl hraní na kontrabas mě uchvátil. Když jsem se o to pak začal zajímat, zjistil jsem že existuje i rockabilly, ze kterého to vlastně vzešlo atd., atd. Každopádně mezi open airy a kluby rozdíly neděláme. Nejdůležitější jsou lidi co přijdou, a baví je to, co děláme. Protože to nás nabíjí v dalším směřování naší kapely.
Díky za rozhovor.
Vítek Formánek a Eva Csölleová
Foto: archiv kapely The Rustycans
