Rumble, po sedmé a ještě lépe. Byli jste tam? Ne? Chyba! Letošní Rumble měl opravdu atmosféru. Je snadný napsat super, bezva akce a tak dále… Sobotní ráno 1. srpna ale nebylo z mých nejlepších. Vstávat se nechtělo, venku bylo dusno. Ani na motorku se mi nechtělo sednout, okolnosti mne však nakonec donutily na mašinu sednout a jet.
Rumble, po sedmé a ještě lépe. Byli jste tam? Ne? Chyba! Letošní Rumble měl opravdu atmosféru. Je snadný napsat super, bezva akce a tak dále… Sobotní ráno 1. srpna ale nebylo z mých nejlepších. Vstávat se nechtělo, venku bylo dusno. Ani na motorku se mi nechtělo sednout, okolnosti mne však nakonec donutily na mašinu sednout a jet.
„Každý ráno na mašinu sedám“ sice letos nezazněla, ale tentokrát by se opravdu hodila. Příjezd do areálu lesního divadla v Řevnicích byl hezkým zahájením festivalu sám o sobě. Krásné stroje zaparkované na uvítanou, z repro slyšíte malou předzvěst toho, co má následovat a nakonec si řeknete, i když se Vám to ráno jevilo jinak, že přijet chyba asi nebyla. Oproti loňsku se začalo trochu později. První kapela přišla na řadu kolem čtvrté odpoledne, ale bylo vidět, že se až tolik nespěchá a že jsou všichni včetně organizátorů v pohodě. Navíc lidí bylo na zahájení o dost více než v předešlém roce.
Zahajoval Pepa Pilař podpořen svoji kapelou. K této žijící legendě českého rock and rollu toho není moc dodávat. Na zahájení festivalu dobrá volba, akorát Pílovi by slušela půlnoc a plameny okolo. Jeho pekelný úsměv za kontrabasem vypadá spíš na pekelné dítě, než nezdárného syna Pepy Pilaře. Na jednom ze stánků visel plakát odkazující na turné Little Richarda (takovej šílenej černoch, kteréhož písničky pak zpíval Elvis Presley i Beatles) z roku 2005. A tak jsem si říkal, že pokud tady bude Pepa bude ještě za dalších 10 – 15 let a stále bude hrát, bude to jasný důkaz, že rock and rolloví muzikanti mají smlouvu s ďáblem.
Po krátké pauze přišel Johnny Cash & Tennessee Rolers. Revival. Zpěv stylového frontmana Jiřího Klečky doplnila o hezký vokál hezká klávesistka Tanita Yankova. Atmosféricky zahraný a zazpívaný Johnny Cash se dočkal právem pozitivní odezvy. Na festival seděl výborně, ale je otázka jestli v tomto případě nejde o mrhání talentem muzikantů na revival, když je potenciál poslat jej do vlastní tvorby v žánru rockabilly, country a blues a rozšířit české rockabilly o nějakou novinku.
The Fribbles hrají víc rockově a trošku víc stylově do 60. let. Účastníci festivalu se tady více roztančili a celkově šel pohyb v lesním divadle více do obrátek. Na to, že kluci ten den nehráli jen v Řevnicích, odvedli hezký kus muzikantské práce. The Slapdash opět ukázali, kdo je králem české rockabilly scény. Mimo výborný koncertní kousek se sdružení „Rockabilly“, které z velké části zastupují právě kluci ze Slapdash dočkalo ocenění za přínos na poli rockabilly, rock and rollu a blues v ČR. Po Slapdash přišel první zahraniční host – kapela County Boys z Německa, která nás opět víc vrhla do country, nebo chcete-li hillbilly music. Na podiu v ten moment chyběli už jen živí koně a stádo bizonů. Českou účast uzavřeli Mordor´s gang a jejich koncert bych se nebál označit za jeden z nejlepších, co jsem u nich mohl shlédnout. A reakce publika byla bouřlivá. Už byla téměř tma a tak se atmosféra přikláněla na stranu jejich hororových textů a tančící fanoušci je prostě ten večer milovali a zřejmě dále milují.
Na závěr přišli Restless. Ne všichni je znají, ale v době kdy začal Brian Setzer v USA se Straycats, tak začali hrát tihle chlapíci v Británii. Zatímco Straycats šli rockovější, či punkovější cestou, tak Restless se drželi více tradičního, ale i tak velmi řízného rockabilly. A když tihle dnes už postarší pánové vstoupili na podium řevnického divadla, nebylo už pochyb kdo je tím absolutním králem letošního Rockabilly Rumble Festivalu. Musíme poděkovat jim, musíme poděkovat organizátorům, protože to opravdu stálo za to.
Neznalým, nově příchozím na naše stránky a těm ostatním, kteří se někdy na Rumble dostanou náhodou, je dobré říct co je na tomto festivalu tak výjimečného. Všichni ti, kteří tu mají krámek se suvenýry, prodávají tu pivo a nějakou tu baštu, i ta fajn holka, co Vám udělá účes a i ti kluci z Vintage garage, kteří přitáhli ty nádherný mašiny – patří do jedný velký party, která rockabilly muzikou žije. Je to opravdu téměř rodinný podnik. Všichni se mezi sebou znají, nejsou tam jen pro kšeft, ale i proto, že tam chtějí být. A je to všude vidět i cítit. Na tomhle festivalu prostě nejde mít špatnou náladu. Já sám tam nechtěl letos jet, ale nakonec mě atmosféra pohltila a i ten úsměv ze mě byl vydolován. A za to tedy všem děkuji a doufám, že bude další ročník pokračovat. Rumble je totiž na český hudební scéně unikát a kdo nebyl, ten nepochopí. Kdo byl a pochopil, ví že musí příští rok dorazit znovu.
