Nikdy předtím jsme o maďarské kapele Duckers neslyšeli, ale když jsme viděli jejich fantastické vystoupení na Hillbillies Party 2026, bylo pro nás naprostou nutností udělat s nimi rozhovor. Skvělá hudba i vystoupení – zamilovali jsme si je hned na první poslech. Pro nás byli nejlepší kapelou celého víkendu.
Duckers vznikli v roce 2009. Byli jste před tím přátelé, které spojovala stejná vášeň pro hudbu a rozhodli jste se společně založit kapelu? Byli Duckers vaší první kapelou?
Možná bychom měli začít představením členů. Náš zpěvák Gyurci „George“ a Finu, rytmický kytarista, předtím nikdy v žádné jiné kapele nehráli. Takže pro ně byli Duckers první skutečnou zkušeností s působením v kapele. Bubeník Lufi, kontrabasista Apusy a kytarista Gabor už předtím v různých maďarských rockabilly kapelách hráli.
Když Duckers vznikli, už jsme byli přátelé a všichni jsme byli součástí maďarské rockabilly komunity. V podstatě to bylo naše přátelství, společná láska k hudbě a radost ze společného hraní, co nás svedlo dohromady.
Když Duckers vznikli, už jsme byli přátelé a všichni jsme byli součástí maďarské rockabilly komunity. V podstatě to bylo naše přátelství, společná láska k hudbě a radost ze společného hraní, co nás svedlo dohromady.
Přibližně v roce 2019 nás opustil původní sólový kytarista a místo něj se k nám přidal Gabor. Tím začala „nova éra” Duckers.
Jaké máte hudební kořeny? Jste všichni Teddy Boys, nebo vás ovlivnil jiný styl, třeba hudba Miklóse Fenyőho? Jste samouci, nebo máte nějaké formální hudební vzdělání?
Všichni jsme do kapely přišli z poměrně odlišnými hudebními zkušenostmi a možná právě díky tomu nám to spolu funguje.
Gabor má z nás nejrozsáhlejší hudební vzdělání. Navštěvoval hudební školu a kromě kytary hraje na mnoho dalších nástrojů – klavír, mandolínu, saxofon, harmoniku… a mohli bychom pokračovat dál.
A Lufi a Apusy také absolvovali výuku hry na různé hudební nástroje. Gyurci začal zpívat jako samouk, ale posledních pár let chodí na hodiny zpěvu. To mu nesmírně pomohlo s technikou. Finu se naučil hrát na kytaru sám, za použití knih a online výukových lekcí.
Také věříme, že muzikant nikdy nemůže říct: „Už jsem to dokázal – už se nemám co učit.“ Neustále se snažíme zlepšovat, vždycky je prostor stát se o něco lepším, jak po technické, tak po hudební stránce.
A ano, myslím, že v každém z nás bije srdce Teddy Boye. Dokonce máme jednu vlastní píseň právě o tom. 🙂
Samozřejmě máme velký respekt k tvorbě Miklóse Fenyőho (zakládajícího člena nejslavnější maďarské rock & rollové kapely Hungária). Také jsme ho osobně znali a považujeme ho za jednu z nejdůležitějších postav v historii maďarského rock & rollu. Z hudebního hlediska se však neubíráme tímto směrem. Od samého začátku měli Duckers mnohem blíže k britské Teddy Boy a Neo-Rockabilly scéně.
Ovlivnila vát tedy Teddy Boy kultura a americké rockabilly. Chtěli vytvořit take něco nového, jedinečného?
Teddy Boy hudbu a americké rockabilly vnímáme jako dvě věci, jejichž historie a vývoj jsou velmi úzce propojené. Americké rockabilly mělo obrovský vliv na britskou Teddy Boy kulturu, takže si dnes nutně nemyslíme, že dává smysl mezi těmito dvěma světy vést přísnou hranici.
Vidíme to také na festivalech: fanoušci rockabilly a Teddy Boys spolu slaví, užívají si navzájem svou hudbu a sdílejí stejnou kulturu. Podle našeho názoru je to přesně tak, jak by to mělo být.
Samozřejmě existují hudební rozdíly. Například klasický Teddy Boy zvuk byl tradičně více spojován s baskytarou, zatímco tradiční rockabilly sestava obsahuje kontrabas. Ale i to se mění. Dnes existují Teddy Boy kapely, které hrají s klasickou tříčlennou rockabilly sestavou a kontrabasem.
Apusy s námi hraje především na kontrabas, i když někdy používá také elektrickou baskytaru.
Milujeme oba styly. Zajímavé však je, že když Duckers začínali, vůbec nebylo naším cílem stát se „Teddy Boy kapelou“. Tato nálepka se s námi v průběhu let postupně začala spojovat, pravděpodobně proto, že jsme na maďarské rockabilly scéně hráli více Teddy Boy písní než většina ostatních kapel.
Co vás přitáhlo ke kultuře Teddy Boys? Byli jste sami Teddy Boys, nosili jste účesy „duck ass“, creepers a saka v edwardiánském stylu?
Na kultuře Teddy Boys se nám líbí nejen hudba, ale take celý vzhled a přístup. Milujeme ten osobitý, elegantní, a přesto rebelsky působící svět, který je s touto kulturou spojený.
Naše vlasy jsou ovšem trochu problém. 🙂 Průměrný věk kapely je nyní přes padesát let, takže klasický účes „duck ass“ (kachní prdel) je stále náročnější, protože nám vlasy řídnou. Přesto se stále snažíme česat se ve stylu, který ke kultuře patří. A to i v běžném životě.
Několik z nás vlastní několik párů creepers a nosíme je poměrně často. Samozřejmě se u nás pravidelně objevují také pohodlnější tenisky.
Také rádi měníme náš vzhled na pódiu. Na některých vystoupeních nosíme košile, vesty a bolo kravaty, zatímco při jiných příležitostech volíme trochu modernější rockabilly nebo Teddy Boy vzhled.
Jak dlouho trvalo, než jste se skutečně prosadili na maďarské hudební scéně a začali dostávat pozvánky na festivaly a do televizních pořadů? Je pro vás snadné získávat koncerty v Maďarsku nebo v zahraničí?
Když Duckers začínali, hráli jsme především jako předkapela známých maďarských rockabilly kapel. Už v našich začátcích jsme dostávali příležitosti vystupovat na některých větších festivalech.
Jedním z našich prvních významných milníků byl Lakeside Rock & Roll Weekender v Agárdu. Přirozeně jsme zpočátku hráli na menší odpolední scéně, ale později jsme byli několikrát pozváni vystupovat večer na hlavní scéně. To pro nás bylo vždy důležitým znamením uznání.
Naše vystoupení v televizi a rádiu byla častější zejména po roce 2019, i když už předtím jsme se objevili v některých pořadech.
Získávat koncerty však stále není snadné. Nemáme manažera, takže si velkou část našich koncertů organizujeme sami. Posíláme propagační materiály a nabídky festivalům, klubům a promotérům.
Rockabilly bohužel není v Maďarsku jedním z nejpopulárnějších hudebních žánrů, takže jsme součástí poměrně malé subkultury. Přesto existuje několik skvělých festivalů a velmi nadšených promotérů.
V zahraničí je samozřejmě mnohem více příležitostí, protože rockabilly a Teddy Boy festivaly se konají po celé Evropě. Hlavní problém je, že promotéři zcela pochopitelně často volí větší a již zavedená jména.
Ale nevzdáváme se. Stále rozesíláme naše propagační materiály a snažíme se dostat naši hudbu na co nejvíce míst.
Váš pódiový vzhled je velmi stylový a působíte velmi profesionálně. Je hudba jen vaším koníčkem, nebo byste se hraním hudby chtěli živit?
Myslím, že můžeme upřímně říct, že už nejsme ve věku, kdy bychom očekávali, že se přes noc staneme světově známými rockovými hvězdami. 🙂
Duckers se nicméně v průběhu let hodně změnili. Až do roku 2019 to pro nás byla především záliba – užívali jsme si společné hraní, koncertování a prostě jsme se skvěle bavili.
V roce 2019 jsme však natočili naše první album coverů, na kterém hrál na kytaru Riki, syn Lufiho. Poté se k nám připojil Gabor a od té chvíle kapela jednoznačně získala nový impuls. Potom jsme v roce 2022 natočili naše druhé album, Let’s Go, které obsahovalo výhradně naše vlastní původní písně.
Od té doby postupně budujeme jméno Duckers a lidé nás začínají poznávat I v zahraničí. V současnosti máme všichni běžná zaměstnání, takže hudba zatím není naším hlavním zdrojem příjmů.
Vždy jsme však kladli velký důraz na náš pódiový vzhled. Například jsme si navrhli vlastní pódiové košile. Vyrobila je potom Ticci, která se od té doby stala mezinárodně uznávanou módní návrhářkou.
Jak často hrajete? Zpíváte v zahraničí anglicky a doma maďarsky? A co se týče vašich písní – hrajete především vlastní tvorbu, nebo sále také covery?
Během klubové sezóny v Maďarsku máme obvykle jeden nebo dva koncerty měsíčně, zatímco v létě samozřejmě hrajeme častěji.
V zahraničí hrajeme stále častěji, ale chtěli bychom navštívit a oslovit mnohem více zemí.
Mimo Maďarsko vystupujeme především s anglicky zpívaným repertoárem, protože angličtině rozumí v mezinárodní rockabilly komunitě všude. Už se však také stalo, že jsme zahráli píseň v maďarštině – protože maďarština je nádherný jazyk a jsme na ni hrdí.
V Maďarsku hrajeme naše vlastní písně v maďarštině, zatímco coververze jsou obecně v angličtině.
Během posledních několika let jsme napsali řadu vlastních písní, takže se stávají stále důležitější součástí našeho repertoáru. Samozřejmě nechceme vynechat klasiky, které publikum zná a miluje, protože na koncertě je také důležité společně se s davem zpívat a bavit.
Řekněte nám o ocenění „Nejlepší kapela“, které jste získali v roce 2024 a o kterém hlasovalo publikum!
Je to pro nás obzvlášť výjimečná vzpomínka, protože o tom nerozhodovala odborná porota – vybralo si nás samotné publikum.
Ocenění jsme získali v roce 2024 na festivalu „Together for Rock & Roll“, který pořádá Rocky Monday Association. Je to maďarská akce, která se koná už několik let, a my jsme na ní několikrát vystupovali.
Na festivalu vystupují někteří z nejznámějších interpretů a kapel z maďarské rock & rollové a rockabilly scény. Na základě hlasování publika jsme byli v roce 2024 zvoleni nejlepší kapelou.
Pro kapelu snad neexistuje lepší zpětná vazba než být vybrán lidmi, kteří chodí na vaše koncerty a baví se s vámi.
Bohužel se letos festival nekonal, ale na toto ocenění jsme velmi hrdí.
Váš zpěvák je velmi výrazný, skoro gumový a působivý pódiový performer. Je s vámi od samého začátku?
Gyurci není jen někdo, kdo je s námi už dlouhou dobu – je jedním ze zakládajících členů Duckers.
U mikrofonu stojí od založení kapely a v průběhu let se stal jedním z určujících prvků pódiové prezentace Duckers.
Zajímavé je, že ještě před založením kapely Gyurci a Apusy (náš kontrabasista) společně tančili v rock & rollové taneční skupině jménem Jumpers. Takže není překvapením, že pro Gyurciho nikdy nebylo vystupování na pódiu jen o zpívání. Pohyb, showmanství a navázání kontaktu s publikem pro něj byly vždy velmi důležité.
Myslím, že když vstoupí na pódium, jednoduše ty písně nezpívá – on je předvádí.
Jak jste si užili festival Hillbillies Party 2026 v České republice? Bylo to vaše první vystoupení v České republice?
Na festivalu Hillbillies Party jsme se měli fantasticky!
Od prvního okamžiku nás organizátoři neuvěřitelně vřele přivítali a stejnou míru nadšení jsme cítili také od publika.
Bylo to vůbec poprvé, co jsme hráli v České republice, takže to pro nás byl obzvlášť důležitý koncert. Bylo skvělé zažít také zde tak nadšené a otevřené publikum.
Bylo to vůbec poprvé, co jsme hráli v České republice, takže to pro nás byl obzvlášť důležitý koncert. Bylo skvělé zažít také zde tak nadšené a otevřené publikum.
Doufáme, že to byla jen naše první česká zastávka a že brzy dostaneme příležitost zahrát si také na dalších českých festivalech.
Proč jste si vybrali jméno Duckers? Je to odkaz na slavný účes „duck ass“ Teddy Boys, nebo je to vzpomínka na dětství, kdy jste si ve vaně hráli s gumovou kačenkou?
Je to trochu jednodušší. 🙂
Ve světě rockabilly už existovalo tolik kapel s názvem „Cat“, že jsme chtěli něco jedinečnějšího. Hledali jsme jméno, které by bylo snadno zapamatovatelné, dobře znělo a nějakým způsobem souviselo s tímto světem.
A tak jsme se stali Duckers.
A ano, název je skutečně malým odkazem na ikonický účes Teddy Boyů „duck ass“, neboli „ducktail“.
Vystupovali jste někdy s nějakými známými interprety nebo kapelami? Kdo jsou vaše vzory a které umělce opravdu obdivujete?
Ano, naštěstí jsme měli příležitost sdílet pódium s některými opravdu velkými jmény.
Z těch nejvýznamnějších bychom mohli zmínit Grahama Fentona z Matchbox, Don Diego Trio a německou kapelu Boppin’B. Pro kapelu jako jsme my, jsou to vždy výjimečné okamžiky.
Naše vzory a hudební vlivy jsou velmi rozmanité. Jednou z největších inspirací Gyurciho je Freddie Mercury, ale Duckers byli také silně ovlivněni umělci a kapelami jako Crazy Cavan, Foggy Mountain Rockers, Stray Cats, Jets, nebo Tin Cans – a mohli bychom pokračovat ještě velmi dlouho.
Možná je to právě tato směs vlivů to, co z nás dělá kým jsme. V kapele je nás pět, pět různých osobností, pět hudebních zázemí a nespočet hudebních zkušeností. Máme rádi mnoho druhů hudby, ale když společně stojíme na pódiu, nacházíme společný zvuk, ze kterého se rodí Duckers.
Právě díky tomu stále milujeme společné hraní i po všech těch letech.
Moc vám děkujeme za rozhovor a za to, že jste nám dali tuto příležitost! Doufáme, že se brzy někde znovu uvidíme, ať už před pódiem, nebo za ním.
Děkujeme za rozhovor.
Vítek Formánek a Eva Csölleová
Foto: archiv (Facebook) kapely Duckers
