Tuhle švédskou kapelu jsem si zamiloval již někdy před 20 lety. Jejich chytlavá hudba se nedá zaměnit s nikým jiným, je skvělým mixem Rock’n’Roll a rockabilly, doplněna o texty o pasácích, bordelech, šlapkách a červených lucernách. Když se před mnoha lety rozpadla, bylo mi to líto, ale přišel comeback. A tedy i možnost rozhovoru, na jehož konci se svěřují, že je do Čech ještě nikdo nepozval a že by nebyli proti tady vstoupit.
Vznikli jste v roce 1995. Znali jste se mezi sebou? Byla to pro vás první kapela?
Oficiální rok vzniku Small Town Pimps (dále jen STP) (v překladu Pasáci z malého města) je už 1992!
Jo, hráli jsme už předtím v nějakých jiných kapelách. Kinky Pimp (tedy já) hrál v Pink Pedal Pushers, The Crestlers a pár dalších. Sexy Pimp (basa) a Funny Pimp (původní bubeník) chodili do stejné třídy a spolu s Kinky Pimp (který je o pár let starší) všichni chodili do stejné školy.
Na rozdíl od některých rockabilly nebo psychobilly kapel je vaše hudba tak jedinečná, že si vás nelze splést. Jak byste popsali svůj styl? Jde o směsici žánrů, které měli členové rádi, nebo jste vytvořili něco úplně nového?
Všichni jsme měli samozřejmě rádi klasické rockabilly (Elvis, Perkins atd.) a později Stray Cats. Styl psychobilly jsme objevili díky Meteors, Sharks, Restless, ale hlavní vliv měli Batmobile. Všichni jsme hráli, jak nejlépe jsme uměli, a hlavním cílem bylo tvořit hudbu, která se líbí nám samotným. Na žánru vůbec nezáleželo, mohlo to být country, blues nebo rock’n’roll.
Myslím, že jste první kapela, která zpívá jen o prostitutkách, pasácích, čtvrtích červených luceren, sexu atd. Promítli jste do textů vlastní zkušenosti, nebo jen sexuální sny a fantazie s dávkou humoru?
Šlo hlavně o to, abychom měli téma, o kterém psát písničky! A odtud název „pimps“. Původně vznikl jako parodie na skvělou kapelu The Big Town Playboys. Když pak už musíš dělat písničky třeba o čtvrti červených luceren, nemůžeš to úplně popsat jako realitu nebo dokument. Tak proč to nezasadit do humorného kontextu, že?
Říká se, že pocházíte ze Sundsvallu, což je prý čtvrť červených luceren. Je to něco jako St. Pauli v Hamburku? Dali jste do textů nějaké konkrétní známé postavy, abyste je buď vyzdvihli, nebo zesměšnili?
Sundsvall je docela opak Hamburku. Žádná čtvrť červených luceren, jen malé ospalé město uprostřed Švédska. Řekl bych, že všechny postavy v textech STP jsou fiktivní, kromě Rona Jeremyho, a myslím, že Jenna James a Traci Lords, kteří jsou zmíněny jednou.
Slyšel jsem, že jste záhadná, až tajemná kapela, a moc se toho o vás neví. Faktem je, že jsem nenašel žádné koncerty na YouTube ani žádné informace na internetu. Děláte to schválně, abyste si vybudovali status hudebních ikon?
Řekl bych, že je to hlavně proto, že STP je stará kapela. V 90. Letech nebyly smartphony/videa. Myslím, že dnes je na YouTube jen pár živých písní. Také jsme měli tvůrčí pauzu 8–9 let, až do návratu v roce 2016. Máme ale spoustu záznamů na VHS.
Můžete tu tvůrčí pauzu objasnit? Bylo to kvůli velké popularitě, nebo kvůli vnitřnímu napětí a konfliktům v kapele?
Nejsem si jistý přesným rokem, kdy jsme si udělali pauzu, pravděpodobně 2008. Já osobně jsem byl velmi unavený z koncertování a často jsme hráli stejné věci každý víkend, tak jsme se rozhodli dát si delší pauzu. Dokonce jsme odehráli oficiální „poslední koncert“, než jsme to zabalili, ale rozhodně to nebylo kvůli napětí v kapele!
Jak často nyní hrajete? Je to pro vás jen hobby nebo se tím živíte?
Letos máme naplánováno asi 8–10 koncertů. Před 20 lety jsme hráli mnohem více – jak už jsem se zmínil, bylo to téměř každý víkend. Náš hudební um nám neumožňuje stát se profesionály 🙂 takže pracujeme – v kapele je grafik, dělník ve šroubárně a učitel. Pro info koukni na náš Facebook!
Měli jste několik změn v sestavě. Myslíte, že se tím (logicky) i trochu změnil zvuk kapely. Je to proto, že přibyly jiné vlivy, nebo jste se chtěli vědomě někam posunout?
Zase tolik personálních změn myslím nebylo. Tři bubeníci za 34 let a z původní sestavy jsme přišli o kytaristu v roce 1994. Myslím, že styl se mění spíš tak nějak přirozeně s věkem a vývojem jak člověka. Jako „bytosti“ i jako muzikanta. Dnes je to trochu víc rock’n’roll a mnohem méně psychobilly, protože už nezvládneme hrát tak rychle jako to bylo dříve. 🙂
Je pro vás těžké „zabukovávat“ si koncerty ve Švédsku, nebo jinde v Evropě, a přitom neprodělat? Myslíte, že po covidu klubová scéna pomalu umírá?
Těžké říct, protože už tolik po Evropě nejezdíme. Ve Švédsku hrajeme na všech možných místech, ať je to klub, festival nebo malá restaurace… pokud nás to tam baví a jsou z toho dobré peníze 🙂
Proč jste nikdy nehráli v České republice? Znáte nějaké naše rockabilly či psychobilly kapely?
Nehráli, nikdo nás tam zatím nepozval. Podle mě je v Česku, stejně jako ve Švédsku, rockabilly a psychobilly scéna poměrně malá. Upřímně se přiznám, že znám jen Green Monster, takže by nebylo špatné, kdyby nás pozvali a mohli bychom si s nimi zahrát.
Díky za rozhovor.
Vítek Formánek a Eva Csölleová
Foto: archiv (Facebook) kapely Small Town Pimps
