Pro nás neznámá dánská rockabilly kapela The Bumfuzzles vystoupila na Hillbillies´party 2024. Požádali jsme o kontakt a při tom se dali do rozhovoru s Dorianem – zpěvákem kapely, který žije v Dánsku ale původem je z Francie.
Řekl jsi nám, že spolu hrajete teprve dva roky. Mohl bys nám tedy říct něco z krátké historie kapely? Je pravda, že jste každý z jiné země?
Ano, je to opravdu dost netradiční příběh. Já jsem Dorian, nejmladší člen kapely a kytarista. Pocházím z Francie a před pěti lety jsem se přestěhoval se svojí dánskou přítelkyní do Kodaně. Hrál jsem v několika rockabilly kapelách ve Francii, ale nebylo to nic, co by stálo za zmínku. Bylo mi smutno, že se moje kariéra hudebníka nikam nevyvíjela, až mi jednou přítelkyně řekla, že bych se mohl zeptat její kamarádky, kterou tahle hudba baví, jestli by se mnou nechtěla zpívat. Byla velmi šťastná, protože o zpívání v kapele dlouho snila, ale nikdy nedostala šanci. Náš společný přítel nám dohodil kontrabasistu Paola, italského rockabilly „maniaka“ a ten nás zase propojil s Peterem, našim současným bubeníkem z Dánska. No a jako poslední přišel Jurij, náš ruský kytarista, který se nedávno přestěhoval do Dánska a zoufale hledal kapelu. První koncert The Bumfuzzles byl na narozeninách kamarádky mé přítelkyně a hned jsme si tam získali spoustu fanoušků.
Vypadáte tak nějak… rozdílně, vysoká zpěvačka, kytarista jak Buddy Holly… 😀
Měl každý z vás před Bumfuzzles už nějakou kapelu?
Ano, všichni jsme už někde hráli, až na zpěvačku, tohle je její první kapela. Já měl dvě kapely ve Francii, jedna byla „cover band“ písniček Sun Records, druhá byla ještě na universitě v Toulouse. Obě jsem postupně přeměnil v rockabilly. Paolo, náš kontrabasista, se pohybuje na rockabilly scéně od poloviny 80. let a hrál snad v každé dánské rockabilly kapele. Původně hrál na basovou kytaru, později se ujal kontrabasu. Nás bubeník má podobné hudební portfolio – hrál ve spoustě rockabilly kapel, navíc ještě v glamrockové kapele a taky umí hrát tradiční dánskou hudbu. No a konečně Jurij, to je náš nejzkušenější hudebník. Již ve své domovině v Rusku byl profesionální kytarista. Často vystupoval v TV a doprovázel ruské umělce. Také je kytarista v kapele The Red Elvises. Hned po Hillbillies party nás opustil a vydal se na dvojměsíční turné po USA, po kterém se k nám snad vrátí. J Myslím, že si ani sám nepamatuje, v kolika kapelách hrál. Tenhle mišmaš samozřejmě znamená, že každý je ovlivněn jinou hudbou. Jurij je ovlivněn převážně kapelami z 80. let jako The Stray Cats, Matchbox nebo Crazy Cavan. Někdy mu musíme připomenou, že s námi hraje 1950´ rockabilly, takže musí svůj zvuk přitvrdit. Paolo má rád 50. léta a je velkým fanouškem Grady Martin a the Nashville A-team. Chce zvuk, který je velmi profesionální a bicí musí být tak jednoduché a čisté, jak to jen jde. Často se mu nelíbí, jak hraju – je to prý příliš špinavé. Peter, náš bubeník, hraje nahlas, agresivně a primitivně, a často tím Paola vytáčí, haha. Emilie se stará o svůj zpěv a mám pocit, že často ji mrzí, že její hudební nezkušenost ji brání vyjádřit otevřeně svůj pocit nebo názor. No a co se týče mé maličkosti, já mám rád špinavý zvuk kytary z 50. let. Pokud znáš písničky Froggy went a Courtin od Danny Dell, Marlene od Sonies, nebo What did he say od Terry and the Pirates, víš o čem mluvím. Často máme v kapele na zvuk rozdílný názor, ale nakonec se dobereme konce, který uspokojí každého z nás.
Jak bys váš zvuk charakterizoval? Máte nějaký konkrétní vzor nebo vliv, který by se zrcadlil ve vašich skladbách? Něco jako „pocta idolům“?
Naší hudbu bych označil jako poctu ženám, které se rozhodly zpívat rock´n´roll v 50. letech, přestože tato hudba byla doménou mužů a špatně pochopená veřejným míněním. Samozřejmě hrajeme písničky od hvězd jako je Wanda Jackson nebo Janis Martin, ale snažíme se přinést také vzpomínku na zpěváky, kteří nikdy nedosáhli ocenění, kterého by si zasloužili. Jako třeba Laura Lee Perkins, Linda and the Epics nebo Patsy Clark. Naším cílem je otevřít hudební horizonty lidem, kteří nás poslouchají, a chceme jim hrát písničky, které je potěší a které znají. Zároveň také chceme, aby objevili něco, co třeba předtím nikdy neslyšeli. Takže abych to uzavřel, nemáme jednoho hrdinu, ale souhvězdí žen, které obdivujeme, a chceme s našimi posluchači sdílet jejich hudební dědictví.
Jak jste se dostali na Hillbillie´s party? Jak se Vám líbil koncert? Byli jste poprvé v této sestavě zahraničí?
To bylo díky našemu ruskému kytaristovi. Jak už jsem zmínil, měl možnost během své kariéry získat známosti. A jednou z těchto známostí byl náš manažer. Tento pán, jmenuje se Alex, má hodně kontaktů a shání nám hodně koncertů a Hillbillie´s party byla jedním z nich. Nebyl to náš první zahraniční koncert, ale první v České republice. Akce byla skvělá a jsme vděčni organizátorům, že nás pozvali. Brali jsme to jako mini dovolenou a šanci vypadnout od naší nudné práce. Navštívili jsme druhý den po koncertě i Prahu, to jsme si nemohli nechat ujít. Moc se nám v Buňkově líbilo, to prostředí bylo super. Snad to nebylo naposledy, co jsme u vás hráli. O české rockabilly scéně nevíme vůbec nic, ale samozřejmě se nebráníme jí důvěrněji poznat hraním u vás, ha, ha.
Hrajete vlastní písničky, nebo covery upravené podle vašeho vkusu?
Já jsem napsal sedm písniček, které jsi mohl slyšet na našem koncertě.Jsou naše vlastní a myslím, že tak nějak odrážejí náš styl. Nemyslím si, že naše vlastní verze písničky „Splish Splash“se nějak moc podobá originálu Bobby Darina. Snažíme se kousek po kousku nahradit covery vlastními písničkami, ale chvilku to potrvá. Někdy mě inspirace opustí na celé měsíce. A to nesmím opomenout chvíle, kdy napíšu úplně blbou písničku. 😀
Jsou Bumfuzzles jen takovým oddychovým projektem, nebo pracujete na své kariéře a chtěli byste se stát třeba polo-profesionály nebo se hraním dokonce uživit?
Momentálně je to jen pro zábavu, ale všichni se snažíme najít co nejvíce koncertů. Srpen a září 2024 to byl hotový blázinec, hráli jsme každý víkend a někdy i 3x týdně. Dobrá odezva od diváků nám ukazuje, že jsme se vydali správnou cestou, že jsme lepší a lepší a že bychom se mohli stát alespoň polo-profesionály. Jurij potřebuje hrát, aby se uživil, stejně jako já, takže doufáme, že brzo budeme platit nájmy z toho, že děláme to, co máme rádi a užíváme si to.
Pamatuješ si, kdy jsi slyšel poprvé rockabilly a co to bylo?
Ano, přesně si to pamatuji. Když mi umřel dědeček, rodiče zdědili jeho velkou sbírku audiokazet. Pár let potom, to mi bylo asi 12, 13 let, mě jedna z nich zaujala. Byla to prázdná kazeta, na kterou nahrál něco, čímž přemazal původní obsah, ale nebylo tam nic napsáno a to mě zajímalo. Když jsem to dal do kazeťáku a pustil si to, bylo to něco jako otevření dveří do nového světa, o kterém jsem dřív neslyšel a neměl potuchy, že existuje. Byly to nejlepší nahrávky rockabilly z Memphisu 50. let a přesně si pamatuji názvy písniček. Byly tam Rock´n´roll Ruby od Warrena Smithe, Red Hot od Billy Lee Rileye, Ooby Dooby od Roy Orbisona a další.. a jsou to do dneška jedny z mých nejoblíbenějších skladeb. Takže díky dědo, ať jsi, kde jsi!
Jak velká je rockabilly scéna v Dánsku? Máte tam hodně koncertů nebo musíte jet třeba do Norska, Švédska, Finska nebo do Litvy, abyste si zahráli?
Rockabilly scéna v Dánsku není velká a nikoho nového nevítá. Je to vlastně skupina lidí ve věku 50 – 70 let, kteří nemají rádi nic nového a jsou nepříjemní k nově příchozím, kteří by měli zájem si s nimi posedět a pokecat. A nevítají ani nové kapely. Takže třeba nás nikdy nikdo nepozval na dánský rockabilly festival. Když hrajeme v Dánsku, tak je to většinou na soukromých oslavách, na vesnických slavnostech nebo pro komunitu milovníků vintage kultury. V Dánsku je striktní vymezení přívrženců rockabilly, vintage a swingových tanečníků. Zásadně se spolu nebaví a nesdružují se. Takže máme štěstí, že milovníci vintage hudby nás májí rádi. Swingoví tanečníci zásadně nebudou poslouchat cokoliv jiného, než jazz z 40.let. Na druhé straně Švédsko je pozoruhodná země, hráli jsme tam hodně a vždycky k nám byli hodně vstřícní. Rádi tancují a přijali dobře i naší hudbu – rockabilly komunita se tam má čile k světu. Udělali jsme si na jihu Švédska dobré jméno a postupně putujeme na sever. Je těžké uvěřit tomu, jak rozdílné mentality jsou mezi dvěma národy, které žijí vedle sebe. Na druhé straně jsme nikdy nebyli v Norsku nebo v žádné pobaltské zemi, takže ti bohužel o nich nic neřeknu. Hráli jsme ale v Holansku, kde jsou fajn, a také Německo je velmi dobrá země pro hudbu rockabilly.
Díky za rozhovor.
Vítek Formánek a Eva Csölleová
Foto: archiv kapely The Bumfuzzles
