Tuhle maďarskou rockabilly kapelu jsme objevili náhodou. Zaujala nás kromě jména a skvělé image i pódiová prezentace… takže výzva k rozhovoru. Požádali jsme o něj prostřednictvím jejich internetových stránek a hned druhý den nám odepsal zpěvák Ed Philips, že souhlasí. A do týdne jsme od něj měli i odpovědi na naše otázky.
Vznikli jste v roce 2011. Hrál někdo ze současných členů již dříve v nějaké kapele, nebo tohle je váš první projekt?
Každý z nás už předtím hrál tuhle hudbu v některé z maďarských kapel – Gunning Dogs, Mystery Gang, Sonny and His Wild Cows, Methol… a moji spoluhráči jsou i dnes velmi aktivní – kromě Memphis Patrol hrají i v jiných kapelách.
Znamená vaše jméno (mezi řádky) něco ve smyslu „Vzdáváme hold Samu Phillipsovi a chráníme zvuk rockabilly z Memphisu,“, vaše kořeny sahají primárně do Elvisovy éry a někdo jako třeba Stray Cats vás nezajímá?
Když jsem začal zpívat Elvisovy písničky, bylo pro mě velmi důležité vybrat si jméno, které by mělo přímé spojení s Elvisem Presleyem. Tak vzniklo jméno Ed Philips – iniciály E. P. jsou stejné. Jméno je inspirováno Ed Sullivanem a Samem Phillipsem, jen Philips píšu s jedním L. Ed Philips je krátké, dobře znějící, chytlavé, snadno zapamatovatelné jméno, které je vhodné pro mezinárodní použití. Memphis Patrol je symbolem pro ochranu dědictví hudby z Memphisu a udržování jeho odkazu. Co se hudebních kořenů týče, vycházíme především z blues, rhythm and blues, rockabilly a rock´n´rollu z let 1950 až 1960, ale jinak jako hudebníci jsme otevřeni i jiným hudebním stylům, když se nám líbí.
Pokud se nemýlíme, Miklos Fenyö je duchovní otec rockabilly v Maďarsku, které tam po pádu komunismu „přinesl“. Jak byla tehdy rockabilly scéna u vás velká?
Miklos Fenyö je neoddiskutovatelným králem rock´n´rollu v Maďarsku. Když přišel se svojí kapelou Hungária, jejich hudba proletěla zemí jako uragán. Jejich hudba, pódiová prezentace a koncerty byly unikátní. Protože zpíval převážně v maďarštině, oslovil většinu lidí, neboť anglicky uměl tehdy málokdo. Publikum se s ním ztotožnilo a díky vtipným a inteligentním textům si jeho písničky hraje a zpívá i dnešní generace. Jeho kapela byla tak úspěšná, že s přehledem vyprodával i fotbalové stadióny, což je v dnešní době v tomto žánru zcela nepředstavitelné.
Dneska je maďarská rockabilly scéna pevně spojená komunita, kde se zná každý s každým. Vzniká více a více kapel, které hrají svoji oblíbenou hudbu. Spousta z nich již hrála v zahraničí i na soutěžích a některé tam i uspěly v mezinárodní konkurenci.
Dočetli jsme se, že prezentujete Elvisovy songy svým vlastním unikátním stylem. Co si pod tím můžeme představit?
Pro nás je nejdůležitější jednoduše nekopírovat jednotlivé písničky, ale přepracovat aranžmá naším způsobem. V mnoha případech se naše verze liší od Elvisových originálů dost podstatně, ale i tak se snažíme udržet autentický zvuk. Největší výzvou je přepracovat písničky, které Elvis hrát s velkými sbory nebo orchestrem do té drsné, nejjednodušší formy, kde je jen kytara, bicí a kontrabas. Náš kytarista Sonny je klíčovým elementem celého zvuku kapely, je to vynikající kytarista i podle mezinárodních měřítek.
Prý nabízíte i odlišný přístup k Elvisovým písničkám, tím se asi nemyslí to, že byste je zpívali v maďarštině, že?
Pro mě fakt, že máme jiný přístup znamená to, že především neimituji Elvisův hlas. Nekopíruji písničky přesně slovo od slova, a i moje frázování je jiné, zkrátka si je zpívám podle svého. I když některé písničky znějí jako originály. To samé se týká i pódiové prezentace, kde se nesnažím imitovat Elvisovy pohyby, ale dělám to po svém, jak to cítím. Když tohle dáme všechno dohromady, tak je to opravdu jedinečná prezentace jeho hudby.
Hrajete pouze Elvisovy písničky? Když váš fanoušci požádají, abyste zahráli třeba Route 66 nebo Johnny B Goode, tak jim řeknete „sorry, tohle nehrajeme“?
Takovéto žádosti se neobjevují příliš často, ale i tak vždycky hrajeme jen jeho písničky a publikum s tím nemá problém a akceptuje to. Pokud mě paměť neklame, nikdo si ještě nestěžoval.
Víte kolik celkem Elvis napsal a nahrál písniček a kolik z nich umíte zahrát vy? Střídáte jeho rané písničky s těmi pozdějšími, nebo se zaměřujete pouze na jeho prvotní tvorbu z 50. let?
Pokud si to pamatuji správně, nahrál víc než 800 písniček v letech 1953-1977, což je naprosto šílený číslo. Z nich my hrajeme něco kolem padesáti, ale vždy plánujeme postupně přidat další a další. Při našich koncertech se snažíme vždy obsáhnout všechny tři nejdůležitější období Elvisovy tvorby, ale důležitým faktorem je momentální nálada posluchačů. Moc rádi si „přečteme“ svoje publikum v daný večer a podle jejich nálady a „vibrací“ tomu přizpůsobíme náš setlist.
Kladete také důraz na detaily? Snažíte se mít původní nástroje z té doby a vypadat co možná nejvíc autenticky?
Jasně. Všechny naše nástroje odráží původní zvuk a vzhled let 50. a 60. let. A kromě toho, jako poctu Elvisovi, hrajeme v originálních amerických vojenských uniformách, které se nosily v Evropě v době, kdy sloužil v Německu.
Letos máte 15. Výročí. Připravujete něco speciálního? Turné, velký koncert, nebo desku?
Ano, letos máme toto výročí a na naše koncerty počítáme s pozváním různých hudebníků se saxofonem, harmonikou, kytarou či piánem, aby naše koncerty byly ještě živější a hudebně bohatší. Také plánujeme větší koncert v Budapešti, buď na léto, nebo brzký podzim. Bude tam našim hostem jedna kapela, a také několik dalších skvělých muzikantů.
Kde všude už jste hráli a jak vás přijalo tamní obecenstvo?
No, zatím jsme hráli v Rumunsku, Srbsku, Slovinsku, Chorvatsku, Švýcarsku, Rakousku, Itálii, Německu, Slovensku, Holandsku a v České republice. Všude nás diváci přijali velice vřele a zažili jsme často neuvěřitelné chvíle a super koncerty. Navázali jsme upřímné přátelství jak s organizátory, tak fanoušky, nebo s jinými muzikanty.
Je to pro vás těžké nasmlouvat si koncerty doma nebo po Evropě?
Momentálně to není jednoduché ani v Maďarsku, ani jinde v Evropě. Covid zasáhl velmi citlivě ekonomku, čímž trpí kapely, kluby i festivaly. Cestovní náklady a benzín zdražily a vypadá to, že současná doba nahrává spíše malým formacím jako jsou dua a tria, které mají nižší náklady. Snažíme se ale zůstat pozitivní a i přesto, že teď hrajeme méně než dříve, nepřestáváme pracovat na tom, bychom naši hudbu přivezli kam to jen bude možné.
Díky za rozhovor.
Vítek Formánek a Eva Csölleová
Foto: archiv kapely Ed Philips and the Memphis Patrol
