Vernon Taylor se narodil jako Walton Alderton 9. listopadu 1937 v Layhillu v Marylandu. Narodil se do baptistické farmářské rodiny jako nejmladší ze čtyř dětí. V jedenácti letech se jeho rodina přestěhovala do Spencerville v Marylandu, kde Vernon strávil většinu svých dospívajících let a naučil se hrát na kytaru. S hudbou se seznamoval z rádia, především country a hillbilly. Za své hlavní hudební vzory uváděl Hanka Williamse a Eddyho Arnolda.
V patnácti letech založil se dvěma spolužáky ze střední školy svou první kapelu The Nighthawks. Vystupovali převážně s hillbilly hudbou v místních klubech a na večírcích, především kvůli získávání zkušeností a možnosti se zviditelnit. V roce 1956 už se jednalo o pětičlennou skupinu s názvem Vernon Taylor and The Southerners. Ještě během Taylorových studií na střední škole vystupoval ve městě zpěvák Curley Smith a Taylor se ho zeptal, zda by The Nighthawks mohli hrát během přestávek mezi jeho vystoupeními. Vystoupení The Nighthawks mělo takový úspěch, že Smith nakonec propustil svou doprovodnou kapelu The Blue Mountain Boys a nahradil ji právě The Nighthawks. Když však Smith později dostal nabídku na pravidelné angažmá v Arkansasu, The Nighthawks odmítli odjet s ním, protože dávali přednost tomu, aby působili v místě svého bydliště ve Virginii.
V roce 1957 dostal Taylor s kapelou nabídku vystupovat v hodinovém sobotním večerním televizním pořadu vysílaném stanicí WTTG Channel 5 z Washingtonu, D.C. V tomto pořadu účinkovali více než tři roky. Pořad uváděl Don Owens, diskžokej z Arlingtonu ve Virginii, který se později stal jejich manažerem. Následně získali nahrávací smlouvu s vydavatelstvím Dot Records. S doprovodem některých nejlepších studiových hudebníků z Nashvillu nahrál Vernon 5. července 1957 čtyři skladby, které vyšly na dvou singlech. Vydal zde dva singly. První singl „Losing Game“ / „I’ve Got The Blues“ (Dot 15632). Byl vydán v srpnu 1957 a získal značnou propagační podporu. To vedlo k řadě osobních vystoupení, mimo jiné společně s Patsy Cline a Martym Robbinsem, a dokonce k účinkování v televizním pořadu American Bandstand. Přesto se singlu komerčně příliš nedařilo. Druhý singl Dot Records vyšel v lednu 1958. Na jedné straně byla Taylorova vlastní skladba „Why Must You Leave Me“, na druhé pak píseň „Satisfaction Guaranteed“, kterou napsal Don Owens. Na nahrávce hrál na honky-tonkové piano Floyd Cramer. Ani tento singl se dobře neprodával, a Dot Records proto nemělo zájem ve spolupráci s Taylorem pokračovat.
Taylor nato podepsal smlouvu se Sun Records, poté co ho Sam Phillips viděl vystupovat v televizním pořadu American Bandstand. Dne 27. října 1958 nahrál Vernon singl „Today Is A Blue Day“ / „Breeze“ (Sun 310). Třetí skladbou z prvního natáčení pro Sun Records byla „Your Lovin‘ Man“. Ta však vyšla až v roce 1975 na francouzském singlu Sun (601). Skladby jako „Today Is A Blue Day“ a „Your Lovin‘ Man“ jsou pozoruhodné nejen svými zapamatovatelnými melodiemi, ale také tím, jak vystihují syrovou energii rockabilly – rychlé tempo, zvonivý zvuk kytar a emotivní vokál. Druhá nahrávací session pro Sun Records proběhla 15. srpna 1959 a výsledkem byl druhý singl (Sun 325). Nebyl však podle všeho tak povedený jako první. Skladba „Mystery Train“ je podle autora textu poznamenána příliš výrazným a zbytečným saxofonem Martina Willise.
Mezi pozoruhodné skladby patří například „Sweet And Easy To Love“, která ukazuje Taylorovu schopnost spojovat chytlavé melodie s emotivním vyprávěním. Napsal ji a předtím také nahrál Roy Orbison. Tento singl vyšel také ve Velké Británii u vydavatelství London. Existovala ještě jedna nahrávací session, pravděpodobně z konce roku 1959 nebo začátku roku 1960, která proběhla ve studiu Fernwood a produkoval ji Jack Clement. Zdá se, že tyto nahrávky stále vznikaly v rámci Taylorovy smlouvy se Sun Records, přestože nebyly pořízeny přímo ve studiu Sun. Doprovod na nich obstarali Roland Janes, Billy Riley, Charlie Rich a Jimmy Van Eaton. Byly zde nahrány čtyři skladby: „All They Wanna Do Is Stroll“, „Dinah Lee“, „What Would I Do Without You“ a nová verze „Today Is A Blue Day“. Tyto nahrávky nakonec vyšly až v roce 1995 na CD vydavatelství Eagle Records, společně s několika alternativními verzemi.
Ani jedna z nahrávek však nebyla úspěšná. V roce 1960 se Vernon rozhodl, že rodinný život je pro něj důležitější než hektický způsob života profesionálního hudebníka. Začal se věnovat rodině a kariéře v polygrafickém průmyslu a k veřejnému vystupování se nevrátil až do roku 1989. Tehdy ho Billy Poore přesvědčil, aby vystoupil na benefičním koncertu pro Charlieho Featherse v jeho rodném státě Marylandu, v Baltimoru. Postupně začal budovat návratovou kariéru. Ta ho přivedla také do Evropy, kde vystupoval v letech 1995, 2000 a 2001. Zároveň začal pořizovat nové nahrávky ve svém původním rockabillyovém stylu. V roce 1999 vyšlo u vydavatelství Run Wild Records album Daddy’s Rockin‘ a v roce 2000 vlastní produkce „Now And Then“. Na obou nahrávkách spolupracoval jako aranžér a hlavní kytarista Dave Moore.
Taylor zemřel 12. července 2026 ve věku 88 let po dlouhé nemoci spojené s demencí. Jeho smrt přišla pouhý den po úmrtí jeho bratra Luthera Taylora, který rovněž zemřel po dlouhém boji s demencí. Přestože rodina během krátké doby přišla o oba bratry, zdůraznila, že Vernon a Luther měli po celý život velmi blízký vztah.
Video
Vybrané singly
Losing Game / I’ve Got The Blues (srpen 1957, Dot)
Why Must You Leave Me / Satisfaction Guaranteed (leden 1958, Dot)
Today Is A Blue Day / Breeze (listopad 1958, Sun)
Mystery Train / Sweet And Easy To Love (červenec 1959, Sun)
Your Lovin‘ Man / This Kind Of Love (1979, Sun France)
The Great Bit Rock And Roll Show / Fredericksburg Jam (2000, NBT)
