Janis Martin se narodila 27. března 1940 jako Janis Darlene Martin v Sutherlin, státu Virginia. Její matka vystupovala na jevišti, její otec a strýc byli také muzikanti, kteří nacvičovali v nadějích, že získají profesionální kariéru v hudebním průmyslu. Nebylo tudíž žádným překvapením, že se Janis brzy začala zajímat o hudbu.
Před svým šestým rokem již zpívala, hrála na kytaru a připisovala své zásluhy zpěvákům country Eddy Arnoldovi a Hanku Williamsovi. V osmi letech se poprvé zúčastnila amaterské soutěže a skončila druhá. Brzy na to se stala stálým hostem v soutěži talentů a podobných soutěžích. Většinu z nich vyhrála. V jedenácti letech (1951) se začala objevovat na místní rozhlasové show WDVA v pořadu Barndance v Danville, státu Virginia. Dva roky cestovala s kapelou Glena Thompsona, poté s Jimem Eanesem. V roce 1953 se objevila v pořadu Tobacco Festival společně s Ernestem Tubbem a Sunshine Sue. Tubb ji doporučil za členku významné show The Old Dominion Barndance v Richmondu, kde zpívala dva roky po boku hvězd jakými byli Jean Sheppard, Sonny James, Hawkshaw Hawkins, Martha Carson a jiní. V polovině své puberty (svého dospívání) se začala objevovat společně s dalšími zpěváky country, kterými byli Hank Snow, Jim Reeves, Faron Young, Johnny Cash, Carl Perkins, Eddy Arnold nebo skupina The Browns. Její zkušenosti ji přiměly hrát rock and roll. Martin tvrdila, že zpívání a hraní country ji začalo unavovat. Podle některých lidí bylo její načasování v hudebním byznysu dokonalé.
Zpívala R&B a demosnímek její verze písně „Will You William“ byl poslán firmě RCA, aby ho posoudila. Když RCA obdržela píseň, všichni byli více zaujati interpretkou, poté až samotnou písní. Okamžitě ji zavolali, aby se dostavila do RCA na nahrávací session. V pouhých 15 letech podepsala Martin svou první smlouvu s nahrávací společností RCA Victor. Byly to pouhé dva měsíce po podepsání kontraktu RCA s Elvisem. Při své první nahrávací frekvenci 8. března 1956 natočila čtyři písně v produkci Cheta Atkinse a za doprovodu studiové kapely tvořené Chetem Atkinsem (elektrická kytara), Thomasem Grady Martinem (rytmická kytara), Bobem Moorem (kontrabas), Murrayem „Buddym“ Harmanem (bicí) a Floydem Cramerem (piano).
V roce 1956 vydala svou první veřejnou nahrávku „Will You Willyum“ doprovázenou svou vlastní skladbou „Drugstore Rock’n’Roll“ na b. straně singlu. Deska se stala největším hitem její kariéry a prodalo se jí na 750.000 kopií. Nestala se pouze pop/r’n’r hitem, ale také country hitem. Další nahrávací frekvence se konala 11. května 1956 v New Yorku v produkci Steva Sholese, kde Martin natočila čtyři písně. Na druhý singl se dostala pouze jedna cover verze písně Roye Orbisona „Ooby Dooby“, na b. stranu byla RCA zařazena balada „One More Year To Go“. Brzy Janis vystupovala v nejvíce známých amerických pořadech American Bandstand, The Today Show, The Tonight Show nebo Ozark Jubilee s Redem Foleym. Objevila se i na Country music’s Grand Ole Opry v Nashvillu, stala se jednou z nejmladších účinkujících, které tu kdy vystoupili. Ten samý rok byla vyhlášena magazínem Billboard jako objev roku v kategorii zpěvaček (Billboard Most Promising Female Vocalist).
Elvis Presley a RCA Records byli ohromeni jejím podáním skladeb na jevišti. RCA jí navrhla přezdívku se souhlasem plukovníka Parkera „ženský Elvis“, která jí zůstala po zbytek kariéry. Elvis jí poslal blahopřání a tucet červených růží, když se objevila v Miami, státu Florida na sjezdu RCA, kde byla představena světu. Na této show vystoupili také Jaye P. Morgan, Homer & Jethro a Eddy Arnold. Janis dále vydávala rock’n’rollové i country nahrávky, které se staly úspěšné na obou žebříčcích. Šlo o nahrávky: „My Boy Elvis“/“Little Bit“, „Let’s Elope Baby“/“Barefoot Baby“, „Love Me To Pieces“/“Two Long Years“ společně s „Will You Willyum“/“Drugstore Rock’n’Roll“. Pak se Janis Martin stala stálou členkou programu Jima Reevese, s nímž zavítala i do Evropy. Po návratu nazpívala v newyorském studiu šest skladeb, z nichž dvě se objevily na singlu „Love And Kisses“/“I’ll Never Be Free“. Ostatní čtyři skladby vydala firma RCA na EP desce: pomalé blues „Just Squeeze Me (Don’t Tease Me)“, taneční „My Confession“, popovou „I Don’t Hurt Anymore“ a baladu „Half Loved“, kterou v originále nazpíval Eddie Cochran. Deska ale nevyvolala větší ohlas.
Na podzim roku 1957 založila Janis skupinu The Marteens, se kterou pak koncertovala po nočních klubech. Poslední singl u RCA „Bang Bang“/“Please Be My Love“ natočila v létě roku 1958. Deska vznikla za účasti The Jordanaires v Nashvillu. Martin se vdala za svého přítele a krátce na to s ním otěhotněla. Tato situace vedla RCA k jejímu vyloučení v roce 1958. Dalším důvodem byl slabý prodej desek.
V roce 1960 Martin nahrávala pro belgickou nahrávací společnost Palette Records. Natočila dva singly: „Here Today And Gone Tomorrow Love“/“Hard Times Ahead“ a „Cry Guitar“/“Teen Street“. Předchozí úspěch se nedostavil a Martin se omezila na vystupování na lokální úrovni. V této době se podruhé vdala (ale manželství netrvalo dlouho), její manžel Parton vůbec neuznával její kariéru. S požadavkem svého manžela brzy skončila v hudebním průmyslu a dokonce i veřejná vystoupení. V 70. letech začala opět vystupovat se svou nově založenou skupinou The Variations. Její fanoušci požadovali, aby se vrátila ke svým kořenům. Začala turné po Evropě, kde se jí opět dostavil úspěch. V roce 1987 shromáždila firma Bear Family její kompletní nahrávky z let 1956-1960 pod názvem The Female Elvis.
Janis Martin zemřela 3. září 2007 ve věku 67 let na rakovinu a na zármutek, když v lednu téhož roku přišla o jediného syna Kevina Partona. Její poslední manžel Wayne Whitt řekl, že většinu dne si chodila zdřímnout do nemocničního lůžka ve svém domě v Danville. Posledních několik měsíců života Janis trpěla vážnými bolestmi hlavy, a tak zrušila svou účast na Americana Festival v Anglii. Poté se jí objevil nádor na rameni, proto s Waynem vyhledali doktora, aby udělal testy. Testy prokázaly, že má velmi agresivní nádor, který se jí nakonec rozšířil po celém těle. I když byla Janis Martin malého vzrůstu, měla hlasitý a silný hlas. Byla americkou zpěvačkou rockabilly a country. Byla jednou z několika ženských umělců nahrávající rock and roll a bodující v žebříčcích. Otevřela dveře mnoha dalším zpěvačkám zpívající rock and roll, např. Brendě Lee. Byla přezdívána „The Female Elvis“ (ženský Elvis) díky svým úchvatným tanečním pohybům, která předváděla na jevišti podobným Elvise Presleyho.
Video
Vybrané singly
Drugstore Rock And Roll/Will You, Willyum (7. duben 1956, RCA Victor)
Ooby-Dooby/One More Year To Go (16. čeren 1956)
My Boy Elvis/Little Bit (1. září 1956)
Barefoot Baby/Let’s Elope Baby (8. prosinec 1956)
Two Long Years/Love Me To Pieces (2. březen 1957)
Love And Kisses/I’ll Never Be Free (29. červenec 1957)
All Right Baby/Billy Boy, Billy Boy (2. prosinec 1957)
Cracker Jack/Good Love (březen 1958)
Bang Bang/Please Be My Love (18. srpen 1958)
Hard Times Ahead/Here Today And Gone Tomorrow (25. červenec 1960, Palette)
Teen Street/Cry Guitar (23. leden 1961)
Vybraná alba
Archive Series, Vol.1 (1973)
Rockin‘ Rollin‘ Janis, Vol. 1+2 (1976-77)
Victor Rock’N’Rollers (1979)
The Elvis Connection (1980)
The Complete RCA Janis Martin (1981)
Wild, Wild Young Women (1981)
Rockabilly (1983)
