Screwballs – O vzniku Rockabilly v Čechách

Když jsme letos zavítali konečně na Rumble, byli jsme troche zklamáni, že naše oblíbená kapela Screwballs musela svůj set zkrátit kvůli skluzu v programu. Moc se nám líbí a tak, když si kousek od nás sedl zakladatel kapely František Trier, napadlo nás, že by bylo fajn se od něj dozvědět něco o vzniku rockabilly u nás a také o historii téhle kapely. Frankie to vzal opravdu důkladně a doplnil bílá místa na naší rockabilly mapě.

 

Screwballs

 

Nemáme povědomí, kdy rockabilly jako takové vzniklo v Čechách. Bylo to ještě před vámi, nebo jste první nebo jedni z prvních?

To je těžko říct, protože za socialismu nebyly žádné informační zdroje a ani se o rockabilly příliš nevědělo a spíš se používal název rock’n’roll. Hrál se hodně bigbít a rock’n’rollových kapel, které mohly vystupovat bylo jen pár (Classic rock’n’roll band, Pavel Sedláček, Mefisto) a většinou hrály klasické rock’n’rolly od Chucka Berryho, Little Richarda nebo Billa Haleyho. Já jsem chtěl hned od začátku hrát vlastní písně plus jsem miloval Elvisovy nahrávky ze studia Sun a další zpěváky jako byl Eddie Cochran, Gene Vincent nebo Carl Perkins. A když jsem v deváté třídě v roce 1983 viděl skupinu Stray Cats, která se nějakou náhodou ocitla na nějakém italském festivalu co se u nás v tv vysílaly (nejsem si jistý jestli to bylo San Remo), tak jsem byl pevně rozhodnutý, že v kapele musím mít kontrabas. I když tenkrát to bylo ještě jen v hlavě. První kapelu jsem založil až o rok později se spolužákem ze základky Honzou Čihákem a spolužákem ze střední Jindrou Hochem. Ale to jsme se teprve učili hrát na nástroje, protože nikdo z nás žádnou uměleckou průpravu neměl. A ze začátku jsme si na zkoušce nástroje dokonce střídali, protože jsme ani nevěděli, kdo na co bude hrát nejlíp.

Po roce došlo v kapele ke změně a nastoupili Sax a Lewis (skutečná jména si už nepamatuju). Já, Honza a oni dva jsme uskutečnili první, asi patnáctiminutové vystoupení v roce 1986 v klubu na Rockosce. Zprvu jsme si říkali Runaways, ale kamarád nás tam ohlásil jako Greyhounds. Toto složení nepřežilo první vystoupení. Poté se ke mně a k Honzovi přidal Michal Souhrada a já jsem pak ukecal bráchu, aby začal cvičit na bicí. Jenže v roce 1987 na jaře šel Honza na dva roky na vojnu a já šel na podzim, taky na dva roky a tam jsem vymyslel název Screwballs. Kvůli vojně jsme měli dva a půl roku pauzu a v té době začala hrát skupina Bobcats. Takže abych to shrnul. Možná jsme byli první rockabilly kapela v Česku, ale pod jiným názvem. Pokud se jedná o Screwballs, tak byli Bobcats dřív.

Byla v Praze určitá skupina lidí, kteří chodili na černé burzy kupovat desky Stray Cats a tak se poznávali a později dali základ prvním rockabilly kapelám nebo jste řekněme vznikli vy a tím inspirovali další a další?

Na burze jsem byl jen asi dvakrát a to z několika důvodů. Za prvé jsm nesnášel ranní vstávání. Ve všední den jsem musel být v tiskárně v 6,30 a abych ještě o víkendu vstával brzo a jel na burzu do Motola přes celou Prahu v 8 ráno se mi moc nechtělo. Druhý důvod byl finanční. Desky v českém krámě stávaly cca 40 Kč, ale na burze stály jak na západě, tzn. 200-300 Kč, což byla skroro dvoudenní výplata. A za třetí tam příliš velký výběr rock’n’rollových věcí (desek) nebyl, protože když už tam někdo jel na černo prodávat, tak chtěl mít jistotu, že to prodá, takže se většinou nabízely desky Beatles, Rolling stones, Pink floyd apod. Já si na burze koupil vlastně jen jednu desku Shakin’ Stevense, a byla super.

 


 

______________________________________________________________________________________________

 

Základna rock’n’rollu byla v Praze Holešovičkách, v části zvané Rokoska, kde sídlil rockový klub Rockoska. A tam byl každých 14 dní rock’n’rollový večer, který pořádal Pražský rock and roll club. Vedli to tam dva typičtí svazáci v bílé košili a s kravatou, ale pro členství v klubu nebylo podmínkou, že člověk musí být v SSM (Socialistický svaz mládeže), kde já jsem nikdy nebyl. Samozřejmě nás trochu prudilo, že je to pod SSM, ale zase nikde jinde se rock’n’roll, ať už naživo nebo jako diskotéka, tak pravidelně nehrál. A hlavně jsme to měli z Kobylis (odkud všichni zakládající členové Screwballs pocházíme) do Holešoviček jen pod kopec.

 


 

______________________________________________________________________________________________

 

Na Rockosce se scházelo hodně lidí, kteří pak hráli nebo harjí dodnes v nějaké skupině. Kromě Screwballs, tam např. chodil Slávek Purkrábek, který pak založil Lemon Nashville orchestra, Radim Kosmák, který se skupinou Rockin’ teddy byl stejně jako Screwballs a Lemon Nashville na desce Rockabilly go! Z roku 1990. Dnes Radim vystupuje se skupinou Green Monster. Dále tam chodil Arnošt a Honza Kalina ze skupiny Matěj Čech, kteřá hrála klasické rock’n’rolly s českým texty. Na základech skupiny Matěj Čech vznikla dnes proslulá ska kapela Sto zvířat.
Co se týká inspirace, tak nevím. Spousta lidí mi říkalo, že na nás v devadesátých letech chodila, ale neodvážil bych se tvrdit, že kvůli tomu založili kapelu.

 


 

______________________________________________________________________________________________

 

Vznikli jste v roce 1988. Bylo to jenom o hudbě, nebo jste chodili i stylově oblečení a tím pádem se dostali do hledáčku policie, jako „závadná mládež“ a pak měli problémy ve škole či v práci?

V roce 1988 vzniknul název Screwballs pro kapelu, která už existovala předtím. To nás právě štvalo na kapelách co hrály r’n’r, že nemají ten správný drajv s kontrabasem, neoblíkají se stylově a to ani na koncerty, kdežto my s Honzou Čihákem jsme tím žili. Nosili jsme načesaný kohouty a kožený bundy a to ne jen na r’n’r akce, ale chodil jsme tak pořád. Ale každý měl svůj styl. Já měl starou koženou bundu ze šedesátých let a Honza zase křiváka, pro který se většinou jezdilo do Maďarska. Nebylo to tak uniformovaný jako dnes, kdy si všichni můžou všechno objednat přes internet a výsledkem je, že všichni vypadají téměř stejně. Nás tenkrát pořádně nevěděli kam zařadit, protože rock’n’roll nebyl moc rozšířený a nebyla tu nic jako Teddy boys v Anglii. My jsme si říkali rockeři, ale většinou když jsme někam přišli, tak nám říkali Travolťáci podle Travolty z Pomády, nebo Depešáci, protože Depeche Mode taky nosili černé košile a vystříhané vlasy na stranách a vzadu a pro někoho jsme byli rovnou pankáči. Když jsme šli po ulici po desátý večer, tak bylo stoprocentní, že nám policajti několikrát zkontrolujou občanky, ale že bysme měli nějaký vážnější problémy to ne. Za prvý se koncem osmdesátých let doba už celkem uvolňovala a proti skutečným pankáčům a skinheadům jsme byli v podstatě hodný kluci.

Prý jste měli první koncert 17. 11. 1989.Tohle datum si všichni pamatují z jiného důvodu, jakou to mělo atmosféru a kolik na vás přišlo lidí?

První koncert jsme měli 17. Listopadu úplně náhodou. Bylo to opět v klubu Rockoska v rámci Rock and roll clubu. Jinde to ani nešlo. Tenkrát musela mít kapela přehrávky, aby mohla profi vystupovat. Na přehrávkách kromě hudby zkoušeli I z politických znalostí, asi jako v Černých baronech. A I jako amatérská kapela nešlo vystupovat jen tak. Kapela musela mít zřizovatele, většinou to byla nějaká místní organizace SSM, kde jsme nebyli anebo musela zaštítit nějaká továrna nebo podnik, což jsme take neměli. Zkoušeli jsme dohodnout nějaké vystoupení I bez toho, ale všude kam jsme přišli, když zjistili, že hrajem rock’n’roll, zpíváme anglicky a nemáme zřizovatele, tak nás vyhodili.

Já se vrátil z vojny na konci října 1989 a pátek 17. Listopadu byl úplně první termín obvyklého rock’n’rollového večera na Rockosce a hrát jsme tam mohli jako členové klubu, kteří zadarmo pobaví své kamarády. I když jsme pozvali všechny známé, tak tam bylo jen asi 10-15 lidí. Byli jsme z toho frustrovaní, protže jsme si mysleli jakou uděláme díru do světa a že všichni čekají jen na náš rock’n’roll. Později v průběhu večera přišlo dalších asi dvacet lidí, někteří troche pomlácení a říkali nám, že byli na demonstraci. My jsme většinou na demonstrace taky chodili, ale rock’n’roll měl u nás přednost, takže jsme ten den nebyli.

Viděl jsem váš videoklip z roku 1990, kde jezdíte Cadillacem a jižanskou vlajkou.Kde se to natáčelo a kde jste tehdy sehnali Cadillac? Měl klip nějakou odezvu a kde jej bylo možno vidět?

Písnička se jmenuje Bring me back my Cadillac, ale v tom klipu Cadillac není. V té době tu nebylo tolik amerik z padesátých let jako teď, kdy je několik klubů co pořádají každoročně srazy. Poté co vyšla u Monitoru deska Rockabilly Go! Přišel Zdeněk Suchý, který dělal pár věcí pro televizi, že by chtěl natočit pořad Český revival a chtěl tam kromě několika vyloženě revivalových kapel co se stylizovali např do Stounů nebo do Beatles I všechny kapely z Rockabilly Go! Mně osobně se označení revival nelíbí a ani jsem se tak nikdy necítil, protože jsme měli vždycky cca půlku repertoáru vlastních písní. Rock’n’rolly z padesátých let měly v repertoáru skupiny jako Beatles, Rolling stones, The Who, Led Zeppelin, Status Quo a další a těm nikdo revival neříká.

 



 

______________________________________________________________________________________________

 

V každém případě jsme byli rádi, že můžeme klip natočit. Tenkrát nebyly žádné mobily ani jiné digitální technologie a natočit klip nebylo vůbec jednoduché ani levné. Zdeněk Suchý sháněl Cadillac z padesátých let, ale zjistil, že se nedá sehnat. Jediné co bylo možné pronajmout (u člověka co půjčoval auta do filmů) byl Ford Mustang a majitel nebyl ochotný nechat řídit nikoho jiného. Proto se změnila celá koncepce klipu, protože původně jsme měli jet v autě všichni. Nakonec hraje Honza na kontrabas v pasáži Lucerna a my ostatní jezdíme po Nábřeží kapitána Jaroše v Mustangu. Točilo se to myslím v říjnu a už byla celkem zima. Lidi seděli v tramvaji v péřových bundách a koukali co to je venku za blázny v kabrioletu jen v košilích s utrženými tukávy. Natáčení se protahovalo, protože Mustang je dělaný na dlouhý americký dálnice a provoz v Praze mu nesvědčil, takže jsme několikrát vařili a na konci ulice nebylo možný auto otočit kvůli velkému rejdu, takže jsme vždy několikrát couvali a popojížděli dopředu, než jsme to vytočili. Ještě štěstí, že to řídil majitel. A na konci klipu jedem Štěpánskou ulicí a v plné rychlosti vjedeme do pasáže Lucerna. To už by dnes asi nikdo nepovolil.
Asi půlhodinový pořad Český revival se párkrát vysílal na České televizi. Žádný fenomenální úspěch nezaznamenal, ale pro nás to byl po účasti na desce Rockabilly Go! další krůček jak vejít trochu ve známost.

Po revoluci to bylo hodně volný a divoký, pankáči, skini-došlo i na bitky. Měli jste nějakou svoji základnu-klub, kam chodili jen přízněné duše a kde se pravidelně hrálo rockabilly nebo jste vyjížděli i mimo Prahu a pokud ano, s jakou odezvou?

Po revoluci jsme mohli konečně hrát bez nějakého omezení. Rockosku vrátili majiteli a ten bohužel okamžitě zrušil klub a udělal tam kanceláře. Takže jsme hledali různá místa kde by se dalo hrát. Z menších klubů jako byla Dvojka na Vinohradech, Sedmička na Strahově jsme se postupně dostávali do větších jako Futurum na Smíchově, Rock Café na Národní a postupně jsme se dostali I do těch v té době největších a nejproslulejších jako byl Lucerna Music bar, Repre nebo Bunkr, kam běžně na koncerty chodilo 500-600 lidí.
Ale největší srdcovka byla dvě místa, kde jsme hráli pravidelně každý měsíc. Byl to starý klub Motoráj na Libeňském ostrově hned u zastávky Libeňský most a pak Malostranská beseda, kde jsme hrávali jednou až dvakrát měsíčně a v polovině devadesátých let jsme měli dva roky v kuse vyprodáno. Mimo Prahu jsme vyjížděli jen párkrát do roka, protože se tenkrát nepořádalo tolik akcí a hlavně mimo Prahu frčel hlavně metal nebo disco.

 



 

______________________________________________________________________________________________

 

Skinheadi chodili na naše koncerty jen výjimečně. Pankáči byli běžnější a to hlavně díky skupině Stray Cats, kteří byli potetovaní a nosily náušnice, takže byli pankáčům blízcí jak vzhledem, tak jim vyhovovalo I jejich divoké rockabilly. Na nás chodili, že jsme měli kontrabas a koncerty bývaly take celkem divoké. Samozřejmě probíhaly divoké tanečky, strkání, ale většinou vše probíhalo v klidu. Jen jednou v Malostranské besedě se sešel větší počet pankáčů a skinheadů najednou. Skins se trochu opili a začali rozkopávat stoly, ale zbylých 150 lidí je celkem rychle umravnilo a zbytek koncertzu už proběhl v pohodě.

V té době nebyl internet, Facebook či YouTube. Jak se o vás lidé dovídali? Čítala rockabilly scéna stovky lidí, nebo to byly spíše desítky pořád těch samých tváří, které se vzájemně znali a podporovali se?

Tenkrát to bylo hodně různorodé a I mnohem náročnější než dnes. Bylo problem sehnat nástroje. Toužil jsem po kytaře Gretsch jako měl Eddie Cochran, nebo Brian Setzer, ale nebyly tu žádné hudebniny, kde by se dalo něco takového koupit. Např. Kombo jsem měl východoněmecký Regent. To samé oblečení. Většinou to bylo tzv samodomo různě upravované do rockabilly stylu. A to už nemluvím o písničkách. Nebylo možné kliknout na internet jaké jsou kde akordy a texty, natož aby se člověk na youtube podíval jak se to hraje. A anglicky umělo v Praze jen pár lidí. Když jsem chtěl udělat převzatou písničku, tak jsem byl za učitelko angličtiny na vysoké škole, ale ta uměla jen Oxford English. Když jsem jí pustil nějaké písně z amerického jihu, tak si nebyla jistá jestli tomu rozumí, protože to nebylo spisovnou angličtinou a u něčeho nevěděla vůbec.

Vyloženě skalních rockabilly lidí bylo jen pár desítek a možná ani to ne. Takže se různě vyměňovalo, nebo odkupovalo, když třeba někdo měl na prodej kombo apod. I na koncertech se objevovaly stejné tváře. Ale díky tomu že jsme se v devadesátých letech párkrát mihli v televizi (Eso, Snídaně s Novou apod.) tak si na naše koncerty nacházeli cestu I lidi, kteří tím nežili jako my, ale rock’n’roll a rockabilly měli rádi, takže jsme měli publikum širší a rúznorodější.

Jaké jiné kromě vás tehdy ještě existovaly kapely, jak dlouhou měly životnost a došlo později k úplnému vymizení rockabilly kapel u nás, nebo jen nebyly tak aktivní a nebylo o nich moc slyšet?

Kromě nás tu byla kapela Bobcats, ale ti skončili celkem brzo, protože Roman Mrázek už nechtěl vystupovat. Jejich kytarista Vasil hraje v nějaké punkové kapele a basák Martin Soušek zase psychobilly. Rockin’ teddys moc nehráli a Radim Kosmák celkem brzo přešel na psychobilly. Slávek z Lemonů se nechal přeoperovat a chvíli vystupoval jako Vicky Parker, ale jestli ještě hraje nevím. Matěj Čech zanikl a Honza Kalina hraje ska ve Sto zvířat. Dále tu byla kapela Go Daddy O, ze které pak vznikli Crazy Wheels (nebo naopak, teď už nevím). Od nich odešel zpěvák Franta Neubauer a skončil úplně. Basák Matěj šel k Gangnails a hraje (nebo hrál?) psychobilly a ze zbytku kapely vznikla skupina Slapdash. Nerad bych na někoho zapomněl, ale tohle jsou kapely se kterými jsem byl nejčastěji v kontaktu.

So se týče vymizení rockabilly. Slapdash jsou celkem aktivní dodnes, plus vzniklo spousta dalších kapel jako Mordors gang a I spousta mladých kluků. Ti co skončili asi přešli k rozšířenějším a výnosnějším stylům anebo neměli rockabilly tolik v srdci jako my. Pravý důvod znají jen oni.

Kontrabas je dominantním nástrojem rockabilly a psychobilly,ale váš basista má zvláštní verzi kontrabasu, který jsme nikdy nikde ani v cizině neviděli, vypadá to spíše jako krk basy na stojanu na noty. Má to nějaký specifický význam?

Vždycky jsem chtěl a měl v kapele kontrabas. Líbí se mi vzhled a hlavně zvuk. Poté co Honza z kapely odešel a já neznal nikoho kdo by nehrál na kontrabas, jsem oslovili Pepu Petráska, se kterým jsem hrál v kapele Crazy band, což byla vyloženě rock’n’rollová, country a bluesová kapela a kde hrál Pepa na baskytaru, ostatně jako celý život ve všech kapelách. Pak dostal od manželky tohle bidlo, jak tom říkám já a začal na něj hrát. Sice to není kontrabas, ale ani baskytara.

 


 

______________________________________________________________________________________________

 

Zvukově je to něco mezi. Mělo by to stat na vysouvací jehle zespodu a je k tomu takový rám na opření o nohu, ale pořád se to otáčelo, tak přišel s vychytávkou a skutečně to má upevněný na stojanu od činelu, ale žádný specifický význam to nemá. Jen, že se mi zvuk líbí víc než baskytara. Jestli někdy přejde na konrabas nevím.

Proč si myslíš, že se rockabilly nestalo tak masivním jako třeba punk, metal nebo Oi?

To je těžká otázka. Proč nějaká kapela co se mi líbí není slavná a jiná co se mi nelíbí prodává miliony desek? Asi je to otázkou vkusu a hlavně rock’n’roll a rockabilly je hlavně o hudbě, nemá to ten levičáckej a dělnickej nádech jako některý další styly. I když si myslím, že v dnešní době se rockabilly hodně vzmáhá I třeba kvůli módě, že ženský vypadaj jako ženský a chlapi jako chlapi, není to ten unisex styl a to spoustu lidí láká, protože to tak mají rádi I když je společnost tlačí jinam. A když kouknu na youtube, tak je tam stovky rockabilly kapel, takže rockabilly je určitě na vzestupu, I když všichni vypadají a znějí hodně podobně. Těším se že se zase objeví někdo unikátní se zapamatovatelným stylem a zvukem jako třeba Stray Cats.

Za 30 let máte 3 desky a zpíváte v angličtině. Vystupujete i v cizině nebo hrajete pro zábavu a pouze po Čechách?

V poslední době díky internet, fb apod. Je větší možnost, aby se o kapele dozvěděli I v cizině a je velmi snadní se domluvit, když je zájem. Dřív jsme hrávali hlavně v Praze. Dneska máme dvě třetiny koncertů mimo Prahu a párkrát do roka vyjedeme I do ciziny. Hlavně do té nejbližší, což je pro nás Bavorsko a Rakousko.Naše současná sestava je František Trier- zpěv, kytara, Josef Petrásek- basa, David Kandler- kytara, Petr KOnčný- bicí.

Děkujeme za rozhovor.

Za skupinu Screwballs odpovídal František Trier,
zpěvák a autor všech vlastních písní skupiny Screwballs.

Pro RockabillyCZ
Vítek Formánek a Eva Csölleová

 

stars

Doporučujeme
Reklama
Kontakty Rockabilly.cz

Inzerce, e-shop, koncerty
Pavel Růžička
+420 777 285 324
pavel@rockabilly.cz

Grafika, DTP, kapely, správa obsahu webu
Petr Židlický
+420 608 956 648
petr@rockabilly.cz

Produkce, e-shop
Martin Maucha
+420 603 740 177
martin@rockabilly.cz

Podporujeme